Pohled z dálky neboli odstup

❓ Proč se mi něco daří a něco ne? 

Zásadní rozdíl je v tom, zda od dané situace, věci či problému mám dostatečný odstup a dokážu se na to podívat nezaujatě. 

Jak snadně se radí druhým, ale když to samé řeším já sama potýkám se často s nedostatkem nadhledu a odstupu. Mám pocit, že řešení neexistuje. Často ho nevidím a nejsem dost trpělivá, abych se ho dočkala. Nechci čekat, chci situaci vyřešit hned. 

❓ Jak získat od věcí, situací i lidí, na kterých nám extra záleží dostatečný odstup? 

Často se pohybujeme někde mezi těmito extrémy. Buď na ně beru přehnané ohledy, tedy jdu přes sebe, abych neublížila jim nebo se o něco takového vůbec nezajímám, proto mohu působil namyšleně, povýšeně nebo dokonce sobecky. Ale kde je to nejvhodnější místo, na kterém mám stát, abych měla dostatečný odstup a zároveň nebyla moc daleko a mohla se zapojit. 

Mezi tím, co tady o tom společně uvažujeme vám mohly vyvstat různé situace, kdy jste odstup měli nebo neměli. Než se pustíme do přenastavování pojďme si definovat, co to vlastně odstup je:

Postoj k dané situaci, věci nebo osobě, který je pro mě nejvhodnější. Není příliš osobní a zároveň není zaujatý. 

Jenže jak si to nebrat osobně a zůstat nezaujatá, když se mě to tak dotýká. Pokuste se rozhlédnout kolem sebe. Většinou se nám informace, jak z toho ven nabízí v jiné podobě, u jiné situace, s jinou osobou. Velmi často dokážeme druhým poradit, ale sami se danou radou neřídíme. 

Sledujte, co sami říkáte ostatním. Je úžasné sledovat vědomě, že když nám někdo radí nebo já radím někomu jinému, vždy jsou daná slova pro obě strany. Nejen pro toho, komu je obsah určen, ale i samotný člověk, který radí, tím radí v nějaké oblasti sám sobě, jen si toho je málokdy vědom. 

❓ Co radím někomu právě teď?

To sám nejvíc potřebuji slyšet.