Prosím, neubližujte mi, aneb jasné nastavení hranic

❓Proč máme pocit, že když někdo říká nebo dělá něco s čím nesouhlasíme, dělá nám to naschvál?

Jen nám říká svůj názor a je na nás, jak na něj budeme reagovat.

Kdyby to bylo tak jednoduché, že bychom si věci, situace i slova nebrali příliš osobně? Umíte to? Já sama se musím přiznat, že se snažím o odstup a nadhled, ale i přesto se stane, že i já ujedu. Vlastně jen udělám drobnou chybu, které si nikdo ani nevšimne, ale já sama to vyhodnotím jako obrovský problém, téměř neřešitelný.

Proč o tom píšu? Jsme sami sobě tím největším nepřítelem a kritikem. Ostatní omlouváme, ale u sebe to máme jinak. Chceme po sobě výkony, které bychom po druhých nikdy nechtěli.

Je v pořádku být ctižádostivý, ale není nutné se stále dokola trestat za jednu a tu samou chybu, a to velice často děláme.

Jen si vzpomeňte kolikrát jste si už vyčetli ten zákusek po obědě. Jedna chyba, jedna omluva, jinak je to sebe-šikana. Když se to řekne takto, tak to zní děsivě, ale skutečně to není nic jiného.

Jsme lidé a lidé dělají chyby. Omluva je něco, co nám pomáhá chyby překonat a posunout se. Proč u ostatních to akceptujeme a u sebe ne?

Pojďme se i sobě omlouvat jen jednou.

❓Dokážete to, odpustit sami sobě?

Není to na první pohled vidět, ale je to složitější, než se zdá. Odpustit sobě je projevem sebelásky. Tak to jen sledujte a dovolte to sami sobě, odpustit si.